Už se to pomalu stává tradicí, tak i letos se naši čerti z hasičské zbrojnice vydali v tradiční před-mikulášský večer do několika rodin našich známých, aby zkontrolovali poslušnost jejich dětí a případně jim podle potřeb domluvili. Jelikož letos byla čertovsky silná sestava v čele s Mikulášem a naší andělskou Kačkou, tak děti měli z těchto postav patřičný respekt a věřím, že alespoň v následujících dnech budou hodní a poslouchat své rodiče. Bohužel to vydrží pouze do chvíle, než si děti sní svojí mikulášskou nadílku a na čertovskou chásku během několika dní zapomenou. Pak budou zase na své standardní vlně stálého vzdoru ke svým rodičům bez strachu a s vědomím, že čerti přijdou zase až za rok a to je dlouhá doba. Co naděláme, příště jim zase zkusíme domluvit :-).

[Show as slideshow]

Lampionový průvod

Na začátku listopadu jsme zajišťovali technickou přípravu a občerstvení pro lampionový průvod pořádaný ZŠ společně s MŠ v Davli. Této akce se jako každý rok účastní velký počet žáků základní školy a dětí z místní mateřské školky, které doplňují jejich rodiče a další příznivci. Ve večerním průvodu svítí většina účastníků lampióny, které prosvítí celou délku průvodu, který se táhne od mateřské školky ve směru k parku. V průvodu můžete narazit na účastníky v maskách strašidelných, ale i veselých. Jakmile dorazila celá skupina do areálu parku, pak náš sbor začal uspokojovat potřeby a požadavky všech účastníků průvodu. Zde byly připravené špekáčky na opékání, teplý čaj a občerstvení bylo doplněno o další výtečné pochoutky a samozřejmě nesměl chybět teplý nápoj – svařák, který je v tuto dobu velice oblíben. Po přibližně 2 hodinách intenzivní práce ve stánku se dav v parku rozešel a my jsme se pustili do uklízení této každoroční akce.

Rozsvícení vánočního stromečku

Tato akce byla pro nás neplánovaná a  dost překvapující, obvykle tuto akci zajišťuje ZŠ Davle a my si užíváme přicházející vánoční náladu. Ale jelikož to vypadalo, že by jsme si ani my neužili té přicházející vánoční pohody u stromku, proto jsme přislíbili škole naší plnou podporu a ihned jsme se pustili do příprav celé akce, protože času bylo málo. Vyvrcholením celé akce je krátký kulturní program žáků ZŠ v podobě zpívání vánočních koled a já věřím, že všichni spolu s paní učitelkou tvrdě trénovali a strávili tím spoustu času. Proto jsme pomohli při ozvučení celého zpívaného pásma, tak, aby všichni příchozí dobře slyšeli zpívané koledy. Přes některé problémy se vše podařilo ozvučit a diváci si užili krásný koncert, který přispěl k navození vánoční atmosféry. Hned poté mohlo začít odpočítávání pro začátek vánočního času v Davli . „Deset, devět, osm,….. tři, dva, jedna“ a hurrrá stromeček se již rozsvítil v plné kráse. Na této akci jsme zajišťovali malé občerstvení v podobě teplého guláše a samozřejmě nesmělo chybět ani tradiční svařené víno.

Adventní trhy v Davli

O první adventní víkend se náš sbor společně s ostatními davelskými spolky účastnil pořádání Adventních trhů v davelském parku. Na tuto akci byli přizváni místní podnikatelé a trhovci místní i z nedalekého okolí, kteří se chtěli prezentovat prodejem výrobků mající blízký vztah s vánocemi. Dále se zde prezentovali pořádající spolky, které mohli jejich příznivci finančně podpořit za drobné pochutiny, které si každý spolek pro své příznivce připravil, případně lahodné nápoje.V našem případě to byl výborný vánoční punč, na kterém jsme společné pracovali a ladili ho, tak aby byl neodolatelný svou vůní pro kteréhokoli kolemjdoucího.Společně celá akce proběhla v poklidném vánočním duchu bez větších problémů a hlavně k plné spokojenosti všech návštěvníků, kteří si přišli užít tento první adventní víkend a mohli si odnést případně nějaké vánoční pochoutku nebo drobné dárky pro své nejbližší.

Jelikož toto byla naše poslední plánovaná akce SDH Davle v tomto roce, proto bych chtěl na závěr popřát jménem našeho sboru všem krásné a pohodové vánoční svátky a mnoho radosti pod stromečkem. 

Na začátku listopadu jsme se sešli, aby jsme provedli úklid naší základny po letošní bohaté sezóně, kdy jsme absolvovali neskutečný počet různých akcí. Z tohoto důvodu se nám nahromadil počet již nepotřebných věcí, které bylo potřeba umýt, uklidit, zazimovat, rozřezat atd.. Dalším úkolem byla příprava dřeva na topení pro blížící se zimní večery, kdy budeme společně vzpomínat na letošní sezónu a vyprávět zážitky, které jsme společně prožili. Od rána jsme se všichni vrhli s nadšením do práce tak, aby jsme vše stihli včas uklidit a připravili se na odpolední setkání s naší starší hasičskou generací. Jako každý rok se společně scházíme, aby jsme společně poseděli a popovídali si o našem hasičském spolku současnosti a poslechneme si jejich zajímavá vyprávění a zkušenosti z dřívější doby spolku. Kromě našich předchůdců ve spolku jsme pozvali naše nejbližší členy rodin a dále ostatní přátele hasičského spolku, s kterými jsme společně podiskutovali a užili si celý večer plný dobrého moku a lahodného občerstvení..

[Show as slideshow]

Tuto sobotu 24.9.2016 jsme se zúčastnili Svatováclavských slavností v Davli, které pořádal spolek Trepka v místním parku. Zde jsme pomohli pořádajícímu spolku s technickým zabezpečením celé akce a sami jsme se prezentovali prodejním stánkem s výrobky z brambor. Celé akce se zúčastnilo přes dvacet stanovišť, kteří se prezentovaly prodejem produktů, patřící do doby knížete Václava nebo alespoň do dávné historie bez moderních technologií. Taky zde byly tvořivé dílny pro děti, ale i pro dospělé, kde se vytvářeli některé výrobky patřící do této doby.
V průběhu oslav se náš sbor podílel na divadelní hře o Svatém Václavovi, kde si mohli diváci připomenout historii a osud tohoto českého panovníka, který zemřel přičiněním jeho bratra Boleslava. Většina divadelního sboru tvořili naši členové, kteří prokázali odvahu a postavili se na přírodní jeviště před velice slušnou návštěvou. Velký dík patří našemu zkušenému divadelníkovi, který vytvořil scénař této krátké historické skeče a hlavně nás profesionálně připravil a zrežíroval celou divadelní hru. Diky chlape !!! Ostatním hereckým kolegům by jsme chtěli poděkovat za pěkné herecké výkony a za spolu vytvoření tohoto povedeného kulturního zážitku.
Potom chceme poděkovat organizátorům akce za pozvání na tuto akci a doufám, že jsme přispěli k pohodě a zábavě této příjemné a už doufáme každoroční akce. Těšíme se, že se opět za rok sejdeme na příštím ročníku a společně si tuto akci užijeme.
SDH Davle

A na závěr několik fotek z této akce.

[Show as slideshow]

Zase po roce o filipo-jakubské noci jsme připravili pro místní občany Davle tradiční čarodějnickou veselici. A kdo jiný by měl tuto akci zaštitovat než naše hasičské sdružení, které potřebuje mít každý plamen ohně vždy plně pod kontrolou. Letos nám počasí opravdu přálo a ve slunečném odpoledni se objevilo v davelském parku opravdu velké množství návštěvníků a příznivců tohoto lidově-tyranského zvyku. Přišla nás podpořit mladá generace od předškolního věku přes školní mládež až po věrné seniory, aby si všichni užili tohoto příjemného večera plného čarodějnického umění a kouzel. Objevili se zde, ale i nově příchozí tváře, které doufáme akce zaujala a potěšila a již se budou pravidelně účastnit podobně veselých akcí.

Vše potřebné pro tento lidový zvyk se připravilo již v předstihu a s malou praštěnou nehodou se nám podařila postavit hranici ze dřeva (2,5 x 2,5 x 3 m)  pro jednu „vyvolenou“ z čarodějnického sboru. Nelehkým úkolem bylo tuto čarodějnice ulovit a jelikož tyto zkušenosti bohužel ve sboru nemáme, proto jsme poprosili spřátelený spolek čarodějnic z nedalekého parčíku o zapůjčení jedné bezvýznamné členky sdružení, která by pro tento večer zastala funkci nejvýše položené osoby na dřevěné hranici v davelském parku. Stejně nám ve finále baba uletí, ale pro zvídavé diváky toto bylo neodmyslitelnou součástí celého obřadu. Nakonec byla dřevěná hranice i s osobou podpálena ( a nakonec spálena),  tak jak to bylo ve scénáři této akce (pod vedením pana režiséra) a vlastně taky proto,  aby jsme dodrželi, co jsme slíbili a nikdo si na nás nestěžoval u Výboru pro čarodějnické pořádky a postupy. Jó oplétačky s touto neústupnou ženskou komisí nechce mít nikdo a tak postup celé tradice musí být velice pečlivě dodržen jinak hrozí pokuta a vrácení veškerých čarodejnických dotací zpět do lesa Řáholce  (odkud komise pochází).

Jako v předchozích ročnících i tentokrát podpořili akci i naši tradiční sponzoři, kteří věnovali pro dětské ratolesti davelské špekáčky a lampióny štěstí již tradičně vypouštěné na konci celé (dětské části) akce. Tímto jim chceme poděkovat a doufáme, že nám zachovají přízeň i pro příští ročníky.

Závěrem děkujeme všem za hojnou účast a doufáme, že se zase za rok opět sejdeme a opět si užijeme toto čarodějnické řádění v obci Davle.

Díky laskavosti ředitele značek Renault a Dacia pana Zdeňka Grunta jsme dostali do Davle k měsíčnímu testování nového Dustera 2014. Základní otázka byla, zda se hodí tato čtyřkolka k hasičské práci. Test to byl opravdu důkladný, jelikož nás je v našem družstvu 10 členů zásahové jednotky a každý měl čas otestovat auto nejen s rodinou, ale i náročném terénu a samozřejmě i v simulované přípravě jako hasičský vůz.

Zapůjčený vůz byl Dacia Duster, Exception 1,5dCi 90k. Výbava obsahovala skoro vše, co lze od výrobce mít. Zájemce by podle konfigurátoru na webu dacia.cz musel připlatit pouze za mapové pokrytí Evropy, kuřácký set a vyhřívané sedačky. Celková cena => lehce pod 440 tisíc.

Rodinný režim

Duster vypadá větší, než ve skutečnosti je. Přesto od pohledu příjemné auto a první kilometry to potvrdily. Jediné, na co si musíte zvyknout, je krátká jednička, respektive ji na silnici skoro nepoužívat.

Vnitřní prostor, objem kufru i cena je srovnatelná s Renaultem Scénic. Kvalita vnitřního prostoru, ergonomie, posezení a pohodlí jsou jednoznačně na straně Renaultu. Rozdíl je, že Duster má ploché „břicho“ a je čtyřkolkou, takže může i mimo silnici. Nevýhodou 4×4 je, že má menší kufr, resp. menší využitelnou výšku kufru, na druhou stranu máte jistotu, že vás doveze na chatu nebo k vleku bez nutnosti nasadit sněhové řetězy, „nedejbože“ volat traktor. Do kufru o objemu 408l se s trochou snahy vejdou věci čtyřčlenné rodiny na týdenní výlet, včetně kočárku a dvou dětských kol. V takto plném obsazení se Duster chová na silnici příkladně. Auto pěkně následuje volant, citlivost na boční vítr je malá, dynamika motoru slušná a v rámci legálních limitů je vše v naprostém pořádku (prozradíme, že mimo limity také). Spotřebu lze v kombinaci město, dálnice a vesnice udržet pod sedm litrů na 100km. Co na dálnici překvapí! Ochota zrychlovat i ve vysokých rychlostech. Škoda šestého rychlostního stupně. Duster na šestku točil 3000 otáček při 130 km/hod., což nám připadá zbytečně moc vzhledem ke spotřebě paliva. Na palubě bylo ticho, což málokdo u levného auta čekal. Při rychlostech do 90km za hodinu se dá jezdit i za 5l! Pokud vůz řídíte sami a prázdní, zadní náprava nepatrně odskakuje, ale většina řidičů to stejně nepozná. Posilovač řízení je „chlapsky“ tužší a má i nějakou odezvu, co se pod koly děje. Musíme říct, že jízdními vlastnostmi Duster na silnici nezklamal. Do úzkých ho dostanete pouze v případě, že přeženete nájezd i rychlost do zatáčky, pak má ESP co dělat, protože se Duster nakloní a přidá-li se nějaká nerovnost, může to spolujezdce i polekat. Řidiče to nepoleká, protože s vlastním autem by zatáčku takto ostře nejel! Auto však drží stopu.

Interiér je plně funkční, ale má jisté prohřešky (přeci i po modernizaci zbyly sem ta ostré hrany – boční přihrádka dveří a na jinak slušném dílenském zpracování se zapomnělo na ruční brzdu a kryty některých šroubů, sedadla nejsou zrovna na dlouhé cestovaní – mají kratší sedáky, výškově je nastavíte pouze nezatížená nebo si trochu zacvičíte, ale zase mají vysoké hlavové opěrky, které byly boží – většina z nás má více než 180cm, tak to dokážeme ocenit). Nejvíce jsme se lekali našeho obličeje v zrcátku stínítka – nejde zakrýt. Při zavírání dveří drnčel tepelný štít výfuku – uvnitř to slyšet není.

Překvapil naopak navigační systém s autorádiem. Rádio slušné, synchronizace s „chytrými telefony“ byla přes bluetooth příkladná. Navigace má horší grafiku, ale pracuje, jak má. Dále pro rodinné cestování byl příjemný trojblik (mohl by být o jednu sekundu delší interval blikání), tempomat (bez výtky), omezovač rychlosti – nezkoušeno – je na palubě pro spokojenost regulovčíků z EU také, parkovací senzory a rovná podlaha zavazadlového prostoru, ale s vysokou hranou kufru. Pásy na zadních sedačkách jsou překvapivě dlouhé, takže pohodlně zajistíte dětské sedačky bez isofixu. ESP fungovalo, jak mělo. Přihrádek vepředu hodně (do uzavíratelné nic důležitého nedávejte, jak povezete spolujezdce, je nedostupná).

Ačkoliv to od nás nikdo nečeká, tak Vám prozradíme, že Duster by zvládl roli rodinného auta, ale pokud by měl být pouze asfaltovým rodinným vozem, tak za své peníze koupíte ještě pohodlnější auto na cestování, které bude jezdit za pět, pobere spoustu věcí a bude Vás výbavou hýčkat. Podívejte se na ceny sesterského koncernu. Na druhou stranu, žijete-li na horách, pracujete v lese nebo na poli anebo máte chatu někde podobně. Opravdu nemáte co řešit, snad jen dokoupit loketní opěrku (2 790,01 Kč vč. DPH ).

Závěr: FAJN auto

Terénní režim

Dustera jsme dostali obutého v universálních pneumatikách, tak jsme měli strach, jak se bude chovat v terénu. Na rovinu, pneumatiky byly do terénu slabé, ale hned prozradíme – nevadilo to! Musíme se přiznat, že většina z nás měla trochu ze schopností tohoto Rumuna despekt, ale hned první překážka, kterou jsme si vymysleli a následně zdolali, nám nejen vyčarovala úsměv na tváři, ale postupně se nám z hlavy vytrácela věta „tohle nedokáže, protože …“. Co nás nejvíce překvapilo, asi to, že výrobce v terénu doporučuje vypnout ESP pro lepší trakci, ale naše zkušenost byla opačná. ESP není příliš „upovídané“ a do řízení zasahuje jen v nutných případech, takže při prokluzu univerzálních pneu nám spíš pomáhalo. Motor má na auto síly dost, takže omezení výkonu při zásahu ESP nevadilo. Co dál napsat – polní/lesní cesty (roviny i kopce) – nuda. Duster se zde chová jako na silnici (Nějaký moto-časopis napsal, že na polní cestě skáče, je to hloupost). Na uzavřené lesní cestě plné nevelkých výmolu bylo pohodlné jet i přes 90km/hod – žádné rázy od kol, jen víc houpalo.
Teprve bláto, tedy opravdu hodně bláta, s nadsázkou, kde „se člověk bojí i traktorem“, nakonec vyčarovalo první adrenalin. Hlavní problém bylo udržet auto v požadovaném směru. Ach ty pneu. Jinak jelo a jelo. Kopce, snad jen, když zastavíte uprostřed, abyste se pokusili rozjet, tak můžete mít problém. Auto jsme dostali do úzkých při rozjezdu na mokré trávě a písku (Sníh bohužel v prosinci a lednu nenapadl.), ale sklon svahu už byl opravdu dost příkrý. Možná byla vina v pneumatikách, ESP, ale spíš mezi sedadlem a volantem. Jak mělo auto hybnost, tak po svazích šplhalo jako kamzík. Manévrovatelnost v terénu dobrá, plastové krytování je dostatečně oděru-odolné. Slabinou se může jevit jen omezení na 35cm hluboký brod, což je škoda. Problém brodivosti asi bude zapříčiněný zatékání vody do interiéru, všechny důležité zařízení pro činnost motoru jsou umístěny výše než 35cm nad terénem.

Duster v terénu byl velmi příjemným překvapením – průchodností i jistými maličkostmi potěšil: umístěním auto baterie v přední části motorového prostoru, plynové vzpěry kapoty, dobré oplastování, úplně ploché břicho, velká zpětná zrcátka na které necákalo bahno, Na zadní okno cákalo minimálně, bytelné hagusy i komfortní pružení.
Koukněte na videa níže, jak zvládá „běžnou“ činnost.
Otázkou zní, jeli bychom s ním na expedici do Afriky? Už známe odpověď. ANO, jeli.

Závěr: Překvapivě výborný, pro lepší offroad zážitek je nezbytné ořezat nárazníky ve stylu Baja 1000.

Hasičský režim

A dostáváme se k nejdůležitějšímu. Duster jako auto pro hasiče. Byl to i hlavní důvod, proč jsme auto získali do měsíční služby. Hned na začátku jsme stáli před jistým mentálním blokem. Tradičně podfinancované hasičské sbory dobrovolných hasičů stojí vždy před otázkou? Jakou techniku si pořídím? Hlavní úvaha se vždy řídí heslem, co si koupíme, protože „TO“ musí sloužit aspoň do důchodu aktivního hasiče. O to těžší bývá úvaha, zda si pořídit auto, které neuveze celou zásahovou jednotu a neutáhne Boeing 747.

Takže jsme k tomu museli přistoupit jinak. Otevřeli jsme do té doby malý kufr a začali ho plnit výbavou, kterou bychom vozili, kdyby nám auto říkalo pane. První na řadu šla elektrocentrála, velké kalové čerpadlo a motorová pila, k tomu dvě hadice „C“, následovala proudnice, lano, těžký opasek, velký hasicí přístroj a záchranářský baťoh, vše jsme tam jen tak položili. Pořád tam byl prostor pro další vybavení – třeba kužely, halogenová světla a sypký sorbent. Pokud by se udělala zástavba kufru, vešlo by se tam toho mnohem více. Okolo rezervy jsou též šikovné přihrádky.
Kdybychom instalovali zahrádku, byl by prostor i pro krumpáč, lopaty, bourací sekyru, koště, krátký žebřík, atd. Povolená nosnost cca 80kg je dostatečná. Takže dobrý. Auto zvládne vozit výbavu, kterou bychom chtěli mít „na místě“ co nejdřív, nebo při situacích, kdy není nutné vyjíždět velkým zásahovým vozem. Jako velitelské vozidlo bez výhrad.
Dokoupit tažné zařízení bude povinnost, nejen k přepravě PPS 12 či Stratílka.

Kolik se do vozu vejde hasičů, pokud nejste jednotkou z Davle, kde nejmenší člen měří 175cm a váží 80kg, tak pět. U nás se pohodlně, respektive, aby šlo v autě vykonávat i jinou činnost než „tulení“, usadí pouze čtyři hasiči. Dobrý, protože hned máme místo na jeden dýchací přístroj.

Že to Dusterovi jako hasičskému autu sluší, to víme (pozary.cz). Takže co mi na to? Jak si vedl Duster jako hasičské auto pro sbory dobrovolných hasičů?
Pokud se dobře vymyslí zejména zástava kufru, koupí tažné zařízení a zahrádka na střechu, tak není žádný problém využívat Dustera jako plnohodnotné hasičské auto. Zbývají jen polepy a majáky.
Projeli jsme celý rajón a nenašli místo, kam bychom se nedostali. Mezi stromy, chatovou osadou i údolím potoka projel rychle a bezpečně. Řidič má dobrý přehled o dění kolem vozu i v úzkých uličkách se dá z auta vylézt (Pozor na rychlé pohyby – chybí plastový kryt dveří).

Závěr: Pokud bude po 100 tisících vypadat s nároky na údržbu jako starší bratranec Dacia Logan, což se nyní nedozvíme, tak naše doporučení bude znít – rozhodně ANO. Jinak odpověď je výše.

P.S. Samozřejmě jsme se neshodli, zda bychom si ho bez váhání koupili, ale všem se líbil. Ačkoliv půlka, které připadá auto stále malé, to neříká nahlas. Co však bylo zajímavé, že ze začátku všichni říkali, že pokud bude zadara, tak super náhrada za naší starou Feldu – a na konci by se i nakupovalo!

Co se hodně líbilo

• Motor a převodovka
• Průchodnost v terénu
• Plynová vzpěra kapoty
• Umístění autobaterie
• Plnohodnotná rezerva
• Hagusy

Co se nelíbilo

• Přední sedačky (těch je opravdu škoda, být o chlup lepší, tak vybíráme prasátka)
• Slabé závěsy dveří (nějaký novinář před námi se za dveře již pověsil a nedovíraly)
• Volné uchycení ruční brzdy (k čemu pohyb do strany)
• Krátký šestý rychlostní stupeň (ekofil brečí)
• Nezakryté zrcátko ve stínítku řidiče (to nemají ani auta pro holky)

Zvláštní poděkování auto.cz

Fotogalerie „Test Dacie Duster“

[Show as slideshow]

1 2 ►

Videa

Tak jako už každoročně jsme i letos uspořádali tradiční slavnost „Pálení čarodějnic“ v parku v Davli. Po dlouhých a náročných přípravách, kdy jsme zpracovali dříví, se začala stavit hranice k upálení „oné“ osoby.

I tentokrát jsme byli nuceni postavit stany proti nepřízni počasí a jako pokaždé nechyběl ani stánek s občerstvením. Jako už tradičně děti dostali zdarma jednoho šťavnatého buřtíka z místního řeznictví a také lampión štěstí od firmy KRUPIČKA.                                                                                                             

Samozřejmně jak, už to v tento významný den čarodějnic bývá, netrpělivě jsme vyhlíželi, která z nich se tentokrát chytne a přistane na naší letos nebývale vysoké hranici.

A přeci jenom se jedna „rogalistka“-čarodějnice zachytla a tak jsme byli všichni zvědaví,  jak si to babizna rozdá s našimi plameny.

Ihned po té co se uvelebila, přiskočila četa našich nejrychlejších borců a hranici s velkým přehledem podpálila, tak aby vše proběhlo podle požárních a jiných předpisů.

Musím přiznat, i když jsem to neviděl na vlastní oči, byla naše čarodějnice nebývale oddolná proti ohni (dá se říci, že ani hasiči nejsou tak oddolní proti takovýmu žáru), ale nakonec se přeci jenom vzdala a skokem do ohně se pomaličku rozpustila.

                                            Pak už jsme se příjemně nahřáli a věnovali se dalšímu večernímu veselí, které pokračovalo vypouštění lampiónků. Tato činnost nebyla až tak jednoduchá, jak si někdo myslíte. V poměrně velkém větru a za mírného deště bylo velice obtížné rozhýbat balónek tak, aby samovolně začal stoupat k nebi a neměl na sobě žádnou díru. To se nakonec nekterým šťastlivcům podařilo a balónky začaly stoupat k nebi. Ti kteří vydrželi i do pozdějších hodin si mohli vychutnat nedaleký ohňostroj, který byl výbornou tečkou za letošní vydařenou akcí.

Děkujeme všem za účast a příští rok na viděnou.