Test Dacie Duster 2014 – hasiči Davle

Díky laskavosti ředitele značek Renault a Dacia pana Zdeňka Grunta jsme dostali do Davle k měsíčnímu testování nového Dustera 2014. Základní otázka byla, zda se hodí tato čtyřkolka k hasičské práci. Test to byl opravdu důkladný, jelikož nás je v našem družstvu 10 členů zásahové jednotky a každý měl čas otestovat auto nejen s rodinou, ale i náročném terénu a samozřejmě i v simulované přípravě jako hasičský vůz.

Zapůjčený vůz byl Dacia Duster, Exception 1,5dCi 90k. Výbava obsahovala skoro vše, co lze od výrobce mít. Zájemce by podle konfigurátoru na webu dacia.cz musel připlatit pouze za mapové pokrytí Evropy, kuřácký set a vyhřívané sedačky. Celková cena => lehce pod 440 tisíc.

Rodinný režim

Duster vypadá větší, než ve skutečnosti je. Přesto od pohledu příjemné auto a první kilometry to potvrdily. Jediné, na co si musíte zvyknout, je krátká jednička, respektive ji na silnici skoro nepoužívat.

Vnitřní prostor, objem kufru i cena je srovnatelná s Renaultem Scénic. Kvalita vnitřního prostoru, ergonomie, posezení a pohodlí jsou jednoznačně na straně Renaultu. Rozdíl je, že Duster má ploché „břicho“ a je čtyřkolkou, takže může i mimo silnici. Nevýhodou 4×4 je, že má menší kufr, resp. menší využitelnou výšku kufru, na druhou stranu máte jistotu, že vás doveze na chatu nebo k vleku bez nutnosti nasadit sněhové řetězy, „nedejbože“ volat traktor. Do kufru o objemu 408l se s trochou snahy vejdou věci čtyřčlenné rodiny na týdenní výlet, včetně kočárku a dvou dětských kol. V takto plném obsazení se Duster chová na silnici příkladně. Auto pěkně následuje volant, citlivost na boční vítr je malá, dynamika motoru slušná a v rámci legálních limitů je vše v naprostém pořádku (prozradíme, že mimo limity také). Spotřebu lze v kombinaci město, dálnice a vesnice udržet pod sedm litrů na 100km. Co na dálnici překvapí! Ochota zrychlovat i ve vysokých rychlostech. Škoda šestého rychlostního stupně. Duster na šestku točil 3000 otáček při 130 km/hod., což nám připadá zbytečně moc vzhledem ke spotřebě paliva. Na palubě bylo ticho, což málokdo u levného auta čekal. Při rychlostech do 90km za hodinu se dá jezdit i za 5l! Pokud vůz řídíte sami a prázdní, zadní náprava nepatrně odskakuje, ale většina řidičů to stejně nepozná. Posilovač řízení je „chlapsky“ tužší a má i nějakou odezvu, co se pod koly děje. Musíme říct, že jízdními vlastnostmi Duster na silnici nezklamal. Do úzkých ho dostanete pouze v případě, že přeženete nájezd i rychlost do zatáčky, pak má ESP co dělat, protože se Duster nakloní a přidá-li se nějaká nerovnost, může to spolujezdce i polekat. Řidiče to nepoleká, protože s vlastním autem by zatáčku takto ostře nejel! Auto však drží stopu.

Interiér je plně funkční, ale má jisté prohřešky (přeci i po modernizaci zbyly sem ta ostré hrany – boční přihrádka dveří a na jinak slušném dílenském zpracování se zapomnělo na ruční brzdu a kryty některých šroubů, sedadla nejsou zrovna na dlouhé cestovaní – mají kratší sedáky, výškově je nastavíte pouze nezatížená nebo si trochu zacvičíte, ale zase mají vysoké hlavové opěrky, které byly boží – většina z nás má více než 180cm, tak to dokážeme ocenit). Nejvíce jsme se lekali našeho obličeje v zrcátku stínítka – nejde zakrýt. Při zavírání dveří drnčel tepelný štít výfuku – uvnitř to slyšet není.

Překvapil naopak navigační systém s autorádiem. Rádio slušné, synchronizace s „chytrými telefony“ byla přes bluetooth příkladná. Navigace má horší grafiku, ale pracuje, jak má. Dále pro rodinné cestování byl příjemný trojblik (mohl by být o jednu sekundu delší interval blikání), tempomat (bez výtky), omezovač rychlosti – nezkoušeno – je na palubě pro spokojenost regulovčíků z EU také, parkovací senzory a rovná podlaha zavazadlového prostoru, ale s vysokou hranou kufru. Pásy na zadních sedačkách jsou překvapivě dlouhé, takže pohodlně zajistíte dětské sedačky bez isofixu. ESP fungovalo, jak mělo. Přihrádek vepředu hodně (do uzavíratelné nic důležitého nedávejte, jak povezete spolujezdce, je nedostupná).

Ačkoliv to od nás nikdo nečeká, tak Vám prozradíme, že Duster by zvládl roli rodinného auta, ale pokud by měl být pouze asfaltovým rodinným vozem, tak za své peníze koupíte ještě pohodlnější auto na cestování, které bude jezdit za pět, pobere spoustu věcí a bude Vás výbavou hýčkat. Podívejte se na ceny sesterského koncernu. Na druhou stranu, žijete-li na horách, pracujete v lese nebo na poli anebo máte chatu někde podobně. Opravdu nemáte co řešit, snad jen dokoupit loketní opěrku (2 790,01 Kč vč. DPH ).

Závěr: FAJN auto

Terénní režim

Dustera jsme dostali obutého v universálních pneumatikách, tak jsme měli strach, jak se bude chovat v terénu. Na rovinu, pneumatiky byly do terénu slabé, ale hned prozradíme – nevadilo to! Musíme se přiznat, že většina z nás měla trochu ze schopností tohoto Rumuna despekt, ale hned první překážka, kterou jsme si vymysleli a následně zdolali, nám nejen vyčarovala úsměv na tváři, ale postupně se nám z hlavy vytrácela věta „tohle nedokáže, protože …“. Co nás nejvíce překvapilo, asi to, že výrobce v terénu doporučuje vypnout ESP pro lepší trakci, ale naše zkušenost byla opačná. ESP není příliš „upovídané“ a do řízení zasahuje jen v nutných případech, takže při prokluzu univerzálních pneu nám spíš pomáhalo. Motor má na auto síly dost, takže omezení výkonu při zásahu ESP nevadilo. Co dál napsat – polní/lesní cesty (roviny i kopce) – nuda. Duster se zde chová jako na silnici (Nějaký moto-časopis napsal, že na polní cestě skáče, je to hloupost). Na uzavřené lesní cestě plné nevelkých výmolu bylo pohodlné jet i přes 90km/hod – žádné rázy od kol, jen víc houpalo.
Teprve bláto, tedy opravdu hodně bláta, s nadsázkou, kde „se člověk bojí i traktorem“, nakonec vyčarovalo první adrenalin. Hlavní problém bylo udržet auto v požadovaném směru. Ach ty pneu. Jinak jelo a jelo. Kopce, snad jen, když zastavíte uprostřed, abyste se pokusili rozjet, tak můžete mít problém. Auto jsme dostali do úzkých při rozjezdu na mokré trávě a písku (Sníh bohužel v prosinci a lednu nenapadl.), ale sklon svahu už byl opravdu dost příkrý. Možná byla vina v pneumatikách, ESP, ale spíš mezi sedadlem a volantem. Jak mělo auto hybnost, tak po svazích šplhalo jako kamzík. Manévrovatelnost v terénu dobrá, plastové krytování je dostatečně oděru-odolné. Slabinou se může jevit jen omezení na 35cm hluboký brod, což je škoda. Problém brodivosti asi bude zapříčiněný zatékání vody do interiéru, všechny důležité zařízení pro činnost motoru jsou umístěny výše než 35cm nad terénem.

Duster v terénu byl velmi příjemným překvapením – průchodností i jistými maličkostmi potěšil: umístěním auto baterie v přední části motorového prostoru, plynové vzpěry kapoty, dobré oplastování, úplně ploché břicho, velká zpětná zrcátka na které necákalo bahno, Na zadní okno cákalo minimálně, bytelné hagusy i komfortní pružení.
Koukněte na videa níže, jak zvládá „běžnou“ činnost.
Otázkou zní, jeli bychom s ním na expedici do Afriky? Už známe odpověď. ANO, jeli.

Závěr: Překvapivě výborný, pro lepší offroad zážitek je nezbytné ořezat nárazníky ve stylu Baja 1000.

Hasičský režim

A dostáváme se k nejdůležitějšímu. Duster jako auto pro hasiče. Byl to i hlavní důvod, proč jsme auto získali do měsíční služby. Hned na začátku jsme stáli před jistým mentálním blokem. Tradičně podfinancované hasičské sbory dobrovolných hasičů stojí vždy před otázkou? Jakou techniku si pořídím? Hlavní úvaha se vždy řídí heslem, co si koupíme, protože „TO“ musí sloužit aspoň do důchodu aktivního hasiče. O to těžší bývá úvaha, zda si pořídit auto, které neuveze celou zásahovou jednotu a neutáhne Boeing 747.

Takže jsme k tomu museli přistoupit jinak. Otevřeli jsme do té doby malý kufr a začali ho plnit výbavou, kterou bychom vozili, kdyby nám auto říkalo pane. První na řadu šla elektrocentrála, velké kalové čerpadlo a motorová pila, k tomu dvě hadice „C“, následovala proudnice, lano, těžký opasek, velký hasicí přístroj a záchranářský baťoh, vše jsme tam jen tak položili. Pořád tam byl prostor pro další vybavení – třeba kužely, halogenová světla a sypký sorbent. Pokud by se udělala zástavba kufru, vešlo by se tam toho mnohem více. Okolo rezervy jsou též šikovné přihrádky.
Kdybychom instalovali zahrádku, byl by prostor i pro krumpáč, lopaty, bourací sekyru, koště, krátký žebřík, atd. Povolená nosnost cca 80kg je dostatečná. Takže dobrý. Auto zvládne vozit výbavu, kterou bychom chtěli mít „na místě“ co nejdřív, nebo při situacích, kdy není nutné vyjíždět velkým zásahovým vozem. Jako velitelské vozidlo bez výhrad.
Dokoupit tažné zařízení bude povinnost, nejen k přepravě PPS 12 či Stratílka.

Kolik se do vozu vejde hasičů, pokud nejste jednotkou z Davle, kde nejmenší člen měří 175cm a váží 80kg, tak pět. U nás se pohodlně, respektive, aby šlo v autě vykonávat i jinou činnost než „tulení“, usadí pouze čtyři hasiči. Dobrý, protože hned máme místo na jeden dýchací přístroj.

Že to Dusterovi jako hasičskému autu sluší, to víme (pozary.cz). Takže co mi na to? Jak si vedl Duster jako hasičské auto pro sbory dobrovolných hasičů?
Pokud se dobře vymyslí zejména zástava kufru, koupí tažné zařízení a zahrádka na střechu, tak není žádný problém využívat Dustera jako plnohodnotné hasičské auto. Zbývají jen polepy a majáky.
Projeli jsme celý rajón a nenašli místo, kam bychom se nedostali. Mezi stromy, chatovou osadou i údolím potoka projel rychle a bezpečně. Řidič má dobrý přehled o dění kolem vozu i v úzkých uličkách se dá z auta vylézt (Pozor na rychlé pohyby – chybí plastový kryt dveří).

Závěr: Pokud bude po 100 tisících vypadat s nároky na údržbu jako starší bratranec Dacia Logan, což se nyní nedozvíme, tak naše doporučení bude znít – rozhodně ANO. Jinak odpověď je výše.

P.S. Samozřejmě jsme se neshodli, zda bychom si ho bez váhání koupili, ale všem se líbil. Ačkoliv půlka, které připadá auto stále malé, to neříká nahlas. Co však bylo zajímavé, že ze začátku všichni říkali, že pokud bude zadara, tak super náhrada za naší starou Feldu – a na konci by se i nakupovalo!

Co se hodně líbilo

  • Motor a převodovka
  • Průchodnost v terénu
  • Plynová vzpěra kapoty
  • Umístění autobaterie
  • Plnohodnotná rezerva
  • Hagusy

Co se nelíbilo

  • Přední sedačky (těch je opravdu škoda, být o chlup lepší, tak vybíráme prasátka)
  • Slabé závěsy dveří (nějaký novinář před námi se za dveře již pověsil a nedovíraly)
  • Volné uchycení ruční brzdy (k čemu pohyb do strany)
  • Krátký šestý rychlostní stupeň (ekofil brečí)
  • Nezakryté zrcátko ve stínítku řidiče (to nemají ani auta pro holky)

Zvláštní poděkování auto.cz

Fotogalerie „Test Dacie Duster“

Videa

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Zprávy z akcí a jeho autorem je PPZ840. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *